Dánsko, Švédsko a Finsko – severské země Evropy

Severní Evropa je severní část evropského kontinentu. V různých obdobích byla často rozdílně definována, v dnešní době je její vymezení ustáleno na:

  • Severské státy (Nordické země), jež zahrnují Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko, Alandy, Faerské ostrovy, Špicberky a Rusko (Karelská republika, Republika Komi)
  • Baltské státy, tj. Litva, Lotyšsko, a Estonsko.

severní Evropa - státy


Někteří autoři do Severní Evropy řadí i ostatní oblasti sousedící s Baltským a Severním mořem, tj. severozápadní Rusko, severní Polsko, Nizozemsko, Belgie, Lucembursko, severní Německo, Irská republika, Spojené království, Ostrov Man a Normanské ostrovy.

Dánsko – nejmenší severská země, ale za to království!

 

Dánsko (anglicky Denmark) je země ležící v severní Evropě. Spolu s Grónskem a Faerskými ostrovy tvoří státní celek Dánské království. Dánsko (Denmark) je nejmenší ze severských zemí, neleží však na Skandinávském poloostrově. Je tvořeno Jutským poloostrovem, ostrovy Fyn, Sjaelland a stovkami dalších menších ostrovů. Na východě je omýváno Baltským mořem a na západě mořem Severním. Jedinou suchou hranici má Dánsko (Denmark) na jihu s Německem, další blízké země jsou na jihu Polsko, na severu a severovýchodě Švédsko a na severu Norsko. 6 z 10 Dánů žije v Kodaňské aglomeraci, což je metropolitní oblast, která se velmi malou částí rozkládá i ve Švédsku.

 

Dánsko (Denmark) - státní vlajka

Území dnešního Dánska bylo osídleno germánskými kmeny (Angly, Sasy, Teutony). V 6. století až 7. století přicházeli Normané z jižní Skandinávie. Dánsko (Denmark) bylo poprvé ovládnuto Haraldem Modrozubým (Harald Blatand) okolo roku 980. Až do 11. stol. byli Dáni známi jako Vikingové – kolonizátoři, nájezdníci a obchodníci ve většině Evropy.

V různých dobách Dánsko (Denmark) ovládalo území Anglie, Norska, Švédska, část baltského pobřeží a území dnešního severního Německa. Jižní část Skandinávského poloostrova byla součástí Dánska od jeho rané historie, ale bylo postoupeno Švédsku v roce 1658. Personální unie s Norskem byla zrušena v roce 1814, když Norsko vstoupilo do nové personální unie se Švédskem (ta pak trvala do roku 1905). Grónsko a Faerské ostrovy však stále zůstávají součástí dánského státu.

V 18. století reformy osvícenského absolutismu přispěly k průmyslové revoluci a k pozdější přeměně Dánska na konstituční monarchii (v roce 1849). V této době hrál v zemi důležitou úlohu teolog, politik a básník N. F. S. Grundtvig.

Po druhé šlesvické válce v roce 1864 Dánsko muselo postoupit Prusku Holštýnsko a jižní část Šlesvicka, kde převládalo německé obyvatelstvo. Po této události přijalo Dánsko (Denmark) politiku neutrality, kterou zachovalo i během první světové války. Po první světové válce byla část Šlesvicka vrácena Dánsku.

9. dubna 1940 bylo Dánsko (Denmark) napadeno nacistickým Německem (operace Weserübung) a navzdory domácímu odboji zůstalo okupováno až do osvobození v květnu 1945. Po válce se Dánsko stalo členem NATO a v roce 1973 Evropské unie.

Dánské království je od roku 1849 konstituční monarchií, kde má moc výkonnou formálně v rukou královna Markéta II. jako hlava státu. Ve skutečnosti je ale moc výkonná v rukou ministerského předsedy, který je hlavou vlády, a dalších ministrů tvořících vládu. Všichni ministři jsou odpovědní parlamentu, moci zákonodárné. Parlament je od roku 1953 jednokomorový, má 179 křesel a nazývá se Folketing. Volby do parlamentu jsou každé čtyři roky a dvě křesla v něm náleží i reprezentantům Grónska a dvě reprezentantům Faerských
ostrovů.

Dánsko (Denmark) - státní znak

Od roku 2001 byla u vlády koalice vedená středo-pravicovou stranou Venstre. Ministerským předsedou byl od 5. dubna 2009 Lars Lokke Rasmussen. Jeho předchůdce Anders Fogh Rasmussen se úřadu vzdal, když byl jmenován generálním sekretářem NATO.

Po parlamentních volbách 15. září 2011 mají koaliční většinu levicové strany s 92 mandáty. Koaliční vládu tak tvoří tři strany a vede ji předsedkyně Sociálních demokratů Helle Thorningová-Schmidtová. Opoziční pravicové strany mají 87 mandátů.

 

Švédsko – královská země sousedící s Dánskem na jihu a Finskem na východě…

Švédsko (oficiálně Švédské království), je jedním ze severských států na Skandinávském poloostrově v severní Evropě. Švédsko hraničí na západě s Norskem, na východě s Finskem a na jihu je spojeno s Dánskem pomocí unikátního mostu-tunelu přes průliv Öresund.

Švédsko je se svou rozlohou 449 964 km2 třetí největší zemí Evropské unie. Celkový počet obyvatel je zhruba 9,6 milionu, přičemž hustota osídlení je nízká (21 obyvatel na km2). Obyvatelstvo je koncentrováno především v jižní polovině země. Zhruba 85 % populace žije v městských oblastech. Hlavním městem Švédska je Stockholm, který je zároveň i největším městem.

 

Švédsko - vlajka

 

Švédsko se vyvinulo v nezávislý a jednotný stát již během středověku. V 17. století země rozšířila svá teritoria, což vedlo ke vzniku Švédského království. Říše se úspěšně rozvíjela a během 17. století a na počátku 18. století byla jednou z nejvýznamnějších evropských mocností. O většinu území dobytých mimo území Skandinávského poloostrova však Švédsko opět přišlo během 18. a 19. století. Východní polovina Švédska, dnešní Finsko, byla roku 1809 podrobena Rusku. Švédsko naposledy vstoupilo do války roku 1814, kdy vojenskými prostředky donutilo Norsko vstoupit s ním do personální unie. Od té doby je ve Švédsku mír a země uplatňuje zahraniční politiku nezúčastněnosti v době míru a status neutrality v době války.

Dnes je Švédsko konstituční monarchií s parlamentní demokracií a vysoce rozvinutou ekonomikou. V roce 1960 bylo jednou ze zakládajících zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a od 1. ledna 1995 je členskou zemí Evropské unie.

Velkou část země pokrývají lesy, v západní části se rozkládá masiv Skandinávských hor. Hustota obyvatelstva je nízká, většina je koncentrována v městských oblastech. Mezi nejdůležitější přírodní zdroje Švédska se řadí voda, dřevo a železná ruda, jež jsou jedním z pilířů prosperující švédské ekonomiky.[zdroj?] Švédsko má rovněž poměrně vysokou úroveň sociální politiky a je považováno za ekologicky šetrnou, moderní a liberální zemi.

 

Hlavním městem Švédska je Stockholm. Švédsko je konstituční monarchií v čele s králem Carl XVI Gustaf.

 

Švédsko - státní znak

 

Název země (Sverige) se odvozuje od germánského kmene Sveů (švédsky svear, latinsky suiones), který ve středověku obýval oblast centrálního Švédska (Svealand) – Swerige (Svea rike, říše Sveů) bylo původně označení pro tuto oblast. Název kmene není úplně jasný, patrně je odvozen od pragermánského *swihoniz s významem „my sami“.

Území Švédska bylo obýváno již v době bronzové. Nejstarší obyvatelé byli zřejmě lovci a sběrači, kteří se živili tím, co jim poskytovalo moře (dnes označované jako Baltské moře).

Není známo, kdy Švédské království vzniklo, ale už v roce 98 n. l. římský historik Tacitus píše o panovníkovi, který vládl nad zemí Svealand. Historici ale většinou považují za vznik Švédska spojení území Svealand a Götaland pod jednoho panovníka, krále jménem Erik VIII. (970-995). Začátkem středověku patřili Švédové mezi Vikingy. Pokřesťanštění ve 12. století přispělo ke vzniku jednotného švédského státu. V roce 1389 se tři státy Norsko, Dánsko a Švédsko sjednotily do jedné monarchie (tzv. Kalmarská unie). V 15. století vzdorovali Švédové snaze centralizovat moc pod korunu Dánska, což vyústilo v ozbrojené konflikty. Švédsko se nakonec odpojilo v roce 1521, kdy Gustav Eriksson Vasa, od roku 1523 známý jako Gustav I. Vasa založil dědičnou monarchii a tím moderní švédský stát. Gustav Vasa je tak Švédy považován za otce národa. 17. století bylo ve znamení rychlého rozmachu, který zařadil Švédsko mezi evropské velmoci. Tato pozice se však začala hroutit v 18. století, kdy imperialistické Rusko bojovalo se státy severní Evropy ve velké severské válce, což vedlo až k oddělení východní poloviny Švédska, ze které vzniklo Finské velkoknížectví Ruska.

Novodobá historie Švédska je převážně pokojná. Poslední válkou byla výprava proti Norsku v roce 1814, po které vznikla Švédskem řízená unie s Norskem. Tato unie se rozpadla v roce 1905. Švédsko zůstalo neutrální i v průběhu světových válek a neangažovalo se ani ve studené válce. Ani dnes není země členem žádné vojenské aliance. Roku 1995 vstoupilo do Evropské unie.

 

Finsko – severská země v severovýchodní Evropě…

Finská republika (zastarale Čuchonsko, finsky Suomen Tasavalta, švédsky Republiken Finland) je severská země v severovýchodní Evropě, kterou omývá Baltské moře na jihozápadě, Finský záliv na jihovýchodě a Botnický záliv na západě. Finsko sousedí na souši s Ruskem na východě, Švédskem na severozápadě a Norskem na severu a na moři má společnou hranici navíc s Estonskem. Pod finskou suverenitu patří také souostroví Alandy na jihozápad od pobřeží, které však má rozsáhlou autonomii.

Finsko je parlamentní republika. Většina výkonné moci náleží vládě (Státní rada), kterou vede předseda vlády vybraný parlamentem. Státní rada je tvořená předsedou vlády, ministry jednotlivých ministerstev centrální vlády a také Kancléřem pro spravedlnost, který je nejvyšším ochráncem práv ve Finsku a dohlíží na zákonnost jednání veřejných činitelů a dodržování základních lidských práv.

 

Finsko - státní vlajka

 

Podle finské Ústavy je nejvyšším zákonodárným sborem jednokomorový parlament (finsky Eduskunta). Ten může měnit Ústavu, odvolávat předsedu vlády a přehlasovat prezidentské veto. Jeho zákony nejsou předmětem soudního přezkumu. Navrhuje je Státní rada nebo některý z poslanců. Poslanci jsou voleni na čtyřleté období poměrným systémem. Volič může při volbách dávat preferenční hlasy jednotlivým kandidátům.

Soudní systém je rozdělen mezi soudy s běžnou občanskou a trestní soudní pravomocí a administrativní soudy řešící spory mezi jednotlivci a administrativními orgány státu a obcí. Jejich soudní pravomoc vystihuje následující příklad: Rodiče nespokojení s umístěním jejich dítěte do školy se mohou odvolat proti školskému výboru k administrativnímu soudu, protože umístění do školy je administrativní rozhodnutí. Finské právo je kodifikované a soudní systém sestává z místních soudů, oblastních odvolacích soudů a Nejvyššího soudu. Administrativní větev sestává z administrativních soudů a Nejvyššího administrativního soudu. Administrativní proces je populárnější, protože je levnější a představuje pro stěžujícího menší finanční risk. Navíc existuje několik zvláštních soudů pro některé oblasti administrativy.

Stará finská kultura vychází z původního finského pohanství. Vánoční dárky dětem nosí Joulupukki, místní varianta Santy Clause. Národním finským eposem je Kalevala. Ze spisovatelů jmenujme Miku Waltariho a Tove Janssonovou, autorku oblíbených pohádek o Mumíncích. Velmi oblíbeným je sport, úspěšnými sportovci byli či jsou například Paavo Nurmi, Matti Nykänen, Teemu Selänne, Mika Häkkinen, Kimi Räikkönen či Juho Hänninen. K životu každého Fina neodmyslitelně patří sauna, náleží zde ke standardnímu vybavení domácnosti. Za největšího architekta se považuje Alvar Aalto.

Finsko a jeho kuchyně vyniká střídmostí a jednoduchostí. Hodně se konzumují ryby a mléčné výrobky. Za místní specialitu je považováno například sobí, medvědí nebo losí maso.

Je nutno poznamenat, že Finsko zůstalo během Studené války demokratické, ačkoli politická atmosféra byla velmi ovlivněná sousedícím Sovětským svazem. Poměry sil stran se ve volbách mění jen mírně, ale některé dlouhodobé trendy jsou viditelné.

Finsko - státní znak

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

All Rights Reserved ©2014